Je tězké otočit prst proti sobě
ZE ZÁLOHY
Čumím do zdi a jsem smutný z toho, že největší klacky pod nohy padají přes záda.
A já mám strach
se ohlídnout. Jsem zbabělec.
Kdo mi kryje záda. Díky Brute !
Řád sežraného rozumu vytetovaný na prsou a stále
do půl pasu. Tonoucí na Marsu láme stébla.
Kdo je ta potvora, živá mrtvola.
Jó, na nebesích tam se bojuje s větrem.
SLYŠÍŠ TEN SMÍCH ?
Jen lžeš, hnis se v tobě zvedá, žádosti své nadevše
kladeš. Nepřítel skrytý v tobě, je těžké prst otočit
proti sobě. Tak u koho bys začal a na koho plivnul,
marně zkoušíš hasit ohněm. Nezačal jsi u sebe, tak
u sebe skončíš. Tragéde, koho myslíš, že tím dojmeš.
Jak na tebe zavolali, tak se jim ozvalo.
Vyvolal jsi konflikt, hrdino srabů. Komu jsi tím asi udělal radost.
Škodolibé svědomí se ti směje.
ZKLAMÁNÍ
Dráp se zasekl hluboko do masa a z dobré vůle ještě teď kapou chcanky.
Přiblblý výraz v tvém ksichtu značí….vůbec nic se nestalo.
Tak ti pěkně děkuju, kamaráde, za to, že jsi se udělal z mých zpocených zad.
9 SCHODŮ NAHORU, 9 SCHODŮ DOLŮ
Každý den devět schodů nahoru, každý den devět schodů dolů.
Každý den pohřben zaživa nad svým oltářem řveš do ozvěny ticha.
Tak co řveš, tak co chceš.
Tak co řveš, když nic nechceš.
Jen vrazit si nůž do zad sám.
VÝSLECH
Nevíš kdo to byl,
ani jak vypadal,
ale byli jste jeden,
jeden a jeden
a proto to bylo!
Jeho hloupé proto,
proto to bylo!
Bezmoc je strašná, strašná je hloupost.
CHCÍPÁŠ
Chcípni na vzpomínky.
Necháváš se šplhat po pozlacené tyči pohodlí za cenu kolapsů
pro pocit jistoty.
Snad jen syn tvého syna těm historkám uvěří,
když budeš machrovat, jaké to bylo.
Když jsi nebyl žádné béčko,
odhodlaný, uvědomělý,
patentovaná spravedlnost nežeroucí mrtvoly.
Přitom jsi jen sbíral body za účast
a svědomí schovával za osvědčené nášivky.
Jaký je teď rozdíl mezi tebou a těma co běží už od startu.
Zatím o tom ještě nevíš, ale poločas rozpadu započal.
Chcípáš, aniž by se někdo ohlídnul.
PROKLATĚ NÍZKO
Nádražní ryk a zvířený prach,
dveře do saloonu vytrhlé  z pantů.
Hle, smečka postrachu dorazila a všichni kolty,
kolty proklatě nízko.
Děvky a chlast, zábava tvrdých chlapů.
Nejsi chlap, tak uhni.
Finální přestřelka vrcholí,
kulky lítají ze všech stran,
mrtvol přibývá.
Hle, smečka postrachu se dorazila a všichni kolty,
kolty proklatě nízko.
Mrazivé ráno a sucho sužující krk.
Postřelení budí mrtvé,
ti se pomalu zvedají a odchází domů s dírou uprostřed čela.
PODLE PLÁNU
Mladí, perspektivní vycítili lukrativní existenci.
Připustili možnost a vydali příkazy.
Měli nahradit staré garnitury.
Tak přepište dějiny!
Zneužili, použili, někteří býti chtěli, někteří chtěli, někteří byli…
Dobře naplánovaná rezignace.
Sami proti sobě, sami pro sebe!
A ty staré kurvy s prackama od krve
dostávají zpátky svoje posty a ušlé zisky.
Unavené výkřiky z uranových dolů,
ale zákon je postavil mimo zákon.
Vymyšlená revoluce,
kdy zrno zůstalo zrnem a plevel je lež !
TVŮJ PODÍL
Tak zkus ospravedlnit vraždu další vraždou.
Zabij každého, kdo zabije.
Militantní šovinista,
militantní anarchista,
militantní pacifista,
militantní děcko!
Tak zkus ospravedlnit vraždu další vraždou.
Zabij každého, kdo zabije.
Nečekej, že kola tohoto systému ti přibrzdí,
ba dokonce zastaví.
Jsi srab, abys vyskočil!
GHETTO
Dáváš si na čas, než se zeptáš,
pečlivě si vybíráš, schválně propásneš několik jistot
a pak se zeptáš.
Možná se dozvíš.
Ale na tom už teď nezáleží.
Životní krédo,
před kterým stojíš pořád v pozoru.
A možná proto chodíš pořád dokola.
Kolem zdí svého ghetta,
které jsi postavil z ješitných předsudků.
Spokojeně si nadáváš,
jak stíny překračují tebe a vůbec ti není podezřelé,
že potkáváš stále stejné lidi.
POCTIVĚ
Velkohubě se chvástáš a máš problém ubránit,
ubránit se předávkované čelisti oteklé.
Začátek prostě přeskočit nejde.
Než zase příště něco plácneš,
popřemýšlej, kolik to bude stát úsilí.
Spoléhat se na rozpočet je hodně pohodlné.
Rvát žíly z těla ti to musí, jenom tak budeš vědět,
že to za něco stálo.
O TOM, JAK JSEM ZABIL
O tom, jak jsem zabil čas,
o tom pojebávání od piva k pivu.
O tom chcípání stereotypem.
Čekání na změnu bez jakéhokoliv přičinění.
Spoléhání na náhodu,
která by mohla něco změnit,
nejlépe ke stejnému.
Čekání na změnu ke stejnému.
O starých deskách, o starých kámoších,
o věčném potkávání třídních učitelek,
o koncertech, o zásluhách, o týdnu,
který trvá jeden den, o tom, jak jsem zabil!