Co-Ca, Wollongong a zapařené koule, aneb, Kdo todle zamázne?

 

What´s up? Chacha. Tak jsme zase někam vyjeli. Sraz na Vrahu v jednu odpoledne. Dorážím 13.20. Včas a všichni je skoro neuskutečnitelný počin. Kam pojedem? Někam za medem? Na výlet? Hovno přátelé.

Na turné, které se proměnilo ve tři koncerty. Ale nepředbíhejme, kuráž si dodejme. Červené Ducato přistaveno, Čunák Zabloudil také, Co-Ca také. Kolem ještě poletuje Martin Vé. Balí se distro, se kterým se budeme pokoušet dobýt peněženky východních skopčáků. Krámy, zesíky, baťohy, žrádlo, basa Bráníků, kejtry -všechno dovnitř. Otočit klíčkem v zapalovaní a nabrat richtung nach Prag. Opouštíme Vrah ve chvíli, kdy Mirvi začíná instalovat výstavu fotek a na chodbě je dost velkej bordel, protože dva fachmani se předevčírem rozhodli, že postaví patro v Kavanově pokoji.

Cesta červeňákem probíhá v klidu. Nemáme přístup na hajwej, takže se klikatíme po okreskách. Je vedro a dusno. Čas krátíme pojebávkou a klopením lahváčů. Ve fáru se nehulí, takže první zastávka v Zubří, další ve Slavíču a tak dál. Až ku Praze. Tam míříme na Papírnu, což je squatt v Holešovicích. Místo nacházíme dost rychle, diky Čuňákovi. Když vylezeme z fára, protahujeme údy a z patra nás vítá manželská hádka. “Sbal si svý krámy a vypadni, krávo.” Jenže patro už není squatt. Doboucháme se dovnitř a začínáme šéfovat místo. Squatt je vlastně sklepení a přízemí, klasického pavlačového činžáku. Koncert by měl začínat kolem osmi, aby už po desáté byl klid. Kukučka (hrával v kapele Pacem im terris (sežeň a poslechni abysis moh cvrknout)), díky kterýmu ten koncert je, začíná nosit bedny na zpěvy a my mu s tím helfujem.

Teď je důležité připomenout pozadí celého výjezdu. Někdy v květnu jsme zhodnotili, že by nebylo vůbec na škodu vyvézt dvě super kapely do světa. Tak se zrodila idea Co-Ca & Wollongong tour. Na Martina připadl nevděčný úkol zavolat ňákejm lidem, taky vobšlápnout ňáký místa … a naplánovali jsme to na začátek července. Den se se dnem sešel, a protože se většina lidí o prázdninách prázdní, my měli dohodnutý z původně zamýšlených deseti koncertů pět, s tím že bychom museli 3 dny čučet v Berlíně a pak se trmácet do Hamburku a pak zpátky do čecháčkova. Takže jsme zhodnotili, že Hamburk serem a pojedeme do Prahy, druhý den do Berlína pak domů a po tejdu stráveném doma, pofrčíme do Litvínova. Navíc páteční koncert v Praze jsme domluvili ve středu, takže bylo zřejmé, že moc lidí na Papírnu nedorazí.

Z pozadí se přehoupněme do současnosti, jsme na Papírně a rozhlížíme se. Prostor na hraní je skvělej. Dorážejí Wollongongdzi a padá další šluksna. Chystáme aparát. Wolloši hrajou první a je to suprovka. Přehlednej zvuk a emotivní vystoupení, TíOuDí z kytary tahá maximum a Nebešťan na basu jeho výkon zdařile podpírá a násobí. Hrajou jen pro nás a my jsme jejich vděčné publikum. Lidí v sále je tak dohromady 7, kapelu nepočítám. Ale na hlavách nepřátel nesejde, něco jsem dostal a to mne blaží.

Prohození pozic. Hrajem pro Wolloše. Pak pár lidí ze sqattu a pár našich příznivců. Mladí punks. “Doktore” ozývají se výzvy k písním jež si lidi přejou slyšet. Jenže my už hrajem jinej matroš, takže příznivci jsou nasraní a dozvíme se, že na ně serem a že jsme se díky tomu zhoršili, že se bojíme hrát v Ostravě a ….???

Když dohrajem a rozsvítí se, zjistím, že většina lidí stála v baru a nakukovala jen tak z boku, přitom zvuk v sále musel bejt pikantní. Jsou to assholi. Pak dostanem cesťák (spíše pěsťák), jak hodnotí Kukučka je to spíše almužna, což sedí, neboť to, co se vybralo, bylo 320 káčé. Slovy třistadvacet. Vstup pade, tzn 6 platících diváků.

Lidi z Papírny neplatí. V tuto chvíli je naše manko 5700,-. Popíjíme piva a pak se vysypem spát. Plech s Radezem spí u Nebešťana, Čuňák a Ctib v dodávce a zbytek ve spacáku před Papírnou.

Ráno se nasáčkujem i s Wollongongama do fára a vyrážíme do Berlasu. Jedem a jedem a jedem a jedem a jedem a jedem až tam dojedem. Flek, kde to má bejt nacházíme rychle a bezbolestně. O co jde. V Berlíně v místě na ulici Brunnerstrasse je squatt a dva bývalé squatty. Celé to tvoří komplex a mezi domy jsou dvě nádvoří, na kterých probíhá dnešní akce. Je to takový klon mezi garden-party a festivalem, kdy na 100% poznáte, že jste v Dojčlandu. Lidi, kteří přišli jsou velmi různorodí, věkový průměr bych tipnul tak 30. Stánky s pivem, sladkostmi, koktejly. Děcka sotva vylíhlá i ty větší si hrajou na písku, černoši se dvěma bubny, nějakým chřestítkem a píšťalkou jamují celé odpoledne a vydrží jim to dlouho přes půlnoc. Velmi uvolněná atmoška na to, že tam může bejt 300-400 lidí. Navíc je to v centru Belína, takže cirkulace lidí během večera je fakt vysoká – nepřeháním, když si myslím, že se tam za večer vystřídalo tak 1000 lidí. Ctib s Čuňákem rozbalují distra a my tak nějak pojebáváme kolem nich. Ctib je žhavej do spacecaků a hned nakupuje a dává. Je nějakých pět odpoledne a my máme před sebou dlouhou noc, protože zjišťujeme že hrajeme poslední a předposlední.

Kapely, který ten večer hrály moc za zmínku nestojej, až na Gruby Things, což je fakt dobrej německej Motorhead s vampyrickou zpěvačkou. Její nakřálpej hlas si s ničím nezadá s Lemmym a rokeřina je to velmi dusná. Vybalej mimo jiné i Problems od Pistolí, zpěvačka se posype moukou a zbytek hodí do lidí. Show má grády a nad pódiem se dost práší. Kdyby zvukař víc osolil kytaru, tak si cvrkne snad i ten barák. Po nich nastupují Wollongong a nic nám nezůstávají dlužni. Stoogies a Mudhoney a Husker Du a já nevím co ještě a fakt skvělej výkon. Po nich Co-Ca a já myslím, že toho včera jsme byli fakt nejtvrdší kapela. Maník po koncertě říkal, že mu to znělo jako Elvis Costello. Tak ti nevím čeče. Celou gardenparty uzavírá diskoška s fakt profláknutými hity 80. a 90. let. Zbytek večírku trávíme popíjením piva (Berliner oder Flennsburger?) které je pro kapely grátis. Travař s Prudezem reprezentují Co-Ca ve stolním fotbale, což je mimochodem dost sledovaná událost a vyklepnou 2 týmy. V dalším kole pak vypadávají. Ale jak říkají, někteří z těch borců jsou fakt machři, protože to hrajou furt. Okolo páté ráno povyk a ruch docela utichá a poslední se vypravují do spacáků.

Ráno se vzbudit, nasednout do fára a to samé zpátky. Kolem desáté večer dojíždíme do Prahy, kde přehodnotíme, že přechrčíme u Nebešťana a tak se taky děje. Dvě piva v hospě, dvě piva ve večerce a hají. Tři ráno jsou tu coby dup. Kouř z cigára stoupá světlíkem. Ráno se vzbudit a směr severovýchod. Je vedro jak v prdeli a my se smažíme po okreskách. Zastávka na chcaní. “Máš ho malej, nezoufej, strč do úlu, zabouchej;” glosuje Travař. Všude se rozlézá protivné vedro, skoro jako památného roku 1984, kdy vedro smrdělo jak lysol. Ve dvě po půledni, nás Čuňák vyklápí na Vrahu a my máme první kapitolu našeho touru za sebou.

Týden uběhl jako voda a my se v sobotu v poledne opět slézáme v Alma mater. Tentokrát je to favorit od Fekálových rodičů. Pozadí vypůjčení tohohle fára by taky stálo za zmínku, ale to už bych byl opravdu patolog, abych to tady rozpitvával. Nasedáme, vyrážíme, známku máme, po dálnicích uháníme, kolem Prahy k Českému středohoří a najednou je tu Most, to už máme vážně dost. A za Mostem hned cedule, Litvínov hle. Dorážíme na místo. Otevřený svět, kde se má hrát. Akusticky dobrej sál i jako prostředí k sezení. Vedle hospa. Pivo 13,- + kelas. Kelasy jsou fakt opruz na entou. Hodin přibývá, lidí spíše naopak. No, a protože mají hrát čtyry kapely, tak po desáté začne hrát ta první. Jméno v paměti nezbylo.

Je to dobře zahraný, ale hodně klasický a dost ohraný metalo-hard-cross-ower-mix s anglickými texty, co bejval trend a teď už ani trendem není. Druzí nastupují Wollonggong a mě opět dostanou. She is doctor, she is doctor. Nebešťan si svléká triko a Fekál se stává nekritickým. Bum Bum Bum. Je to maso. Po nich Co-Ca. A na závěr amíci Segue, kteří to valili před dvěma dny na Vrahu, takže je zbytečný se o tom víc rozepisovat. Sypalo jim to skvěle, mě se dost líbili bubeník a kytarista.

No. Pak se Prudez pokouší vymámit z pořadatelů nějaký prachy na cesťák. Vzhledem k tomu, že kapely jsou oproti divákům v drsné přesile a borec má vybráno nějakých 1500, zůstává rozum stát nad tím, proč ti lidi ty koncerty dělaj ve chvíli, kdy je kolem plno nějakých jiných akcí. Vstup byl 100,- a to tedy znamená, že platičů bylo 15. Dostáváme 500,-. Zbytek si zamáznem v vlastních kapes, protože ….někdo to zaplatit musí. No, spát jdem ve čtyry ráno, plnej dvoupokoják lidí, a Ctib poté co sehraje úlohu křena v soutěži “lehni si kam chceš” , získává titul Nejširší Ass. Ráno se budíme, ze zbytků trávy vyhulíme & domů vyrážíme.

Závěrem? Celá tahle sranda “chachá” stála každého z nás 800,- + to co, kdo si vyžral a vypil. Navíc jsme pobavili spoustu lidí, navázali spoustu vřelejch kontaktů a provozovali sex s kýmkoliv. Vytřete si assiště a provětrejte ocasiště. A snad někdy příště.

v-trus

(psáno pro Druhou Vrahždu)                                            back-zpět-back-zpět